V tu noc, než počals dýchat, já měl sen:
Kraj tonul širý, v kalu zatopen,
a jako poutník, berlu v rukou svých,
já plece opásal a tebe zdvih
a vzhůru vznášel nad přívalem vod:
a jak jsem zkoušel kroky své i brod
a jak jsem k souši tíh a nes tě dál
a nohu podraženu, vrávoral,
já prostřed potopy přec věřil jsem,
že tebe přijme nedotčená zem,
že donesu tě, sám nechť padnu již,
a ty že, ty nás kleslé obrodíš.
Tu naděj mám, byť v srdci, mukou chorém.
Ty spásou buď! Já být chci Christoforem.