Bdí duchové zde v domě potutelní:
„Svou věrnou láskou k pranikomu nelni!“
„Vstaň“, kvapí dech můj, „z noci bezesné!
Máš do vrchu nést oběť; donést ne.“
Jak stoupám vzhůru, odkudsi to zní:
„Nůž připraven je; srdce vyřízni!“
A já je odhalil, to bezelstné.
„Víš, koho velím v oběť přinést?“ Mne.
Buď pochválen, jejž hlahol ctí a žalmy.
On žít mi přeje dál. Jen srdce vzal mi.