Padej, padej kol a kol
na stráň, les a nivy,
zavěj skálu, vyplň dol,
sněhu spravedlivý.
Padej na mne. Zdědil jsem
smích a hřích a rány,
padej, ať mám v srdci svém
stezky zarovnány.
Hrbolů tam tisíce,
zrádná propast zela,
s vrcholů mi vichřice
sosny zporážela.
Uspi marné naděje,
zkonejši, co týrá,
měkkounce stul v závěje
vše, co lhala víra.
Moje slova ulož v rov
na bělostné pláni:
Dáš-Ii písně beze slov,
dost je požehnání.
Než se v srdce, než se v zem
nové jaro vrátí,
nech mne pod svým příkrovem
spát a spát a spáti.