Ten starý motiv. Přání slyšelas,
jež volalo: jen slůvko zašeptej mi.
A nezaznívá mi tvůj milý hlas,
i v pokoře i v hříchu samozřejmý,
však divných hlasů temnou slyším změt;
úl; hukot lidí; chaos bez člověka.
Jen hluchou mluvu. Cizocizí svět.
A já jsem ten, kdo, v rukou srdce, čeká.
Tak bylo vždy. Já mušli pozvedám,
já moře slyším, zdaleka jak šumí,
a v bouři hlasů, se svou duší sám,
jsem jako hoch, jenž světu nerozumí.