A tak jsem šel, tak ujel mnohou míli,
a jak se rozhlížím, vždy dál a dál,
hlas jakýs neznámý a tím víc milý
jak by mne domů zval.
Zas, tulák blázen, moře běží ke mně,
zas medvěd na mne vrčí, rozmazlen,
a prská kol, až skropena je země
řasnatým šlemem sasanek a pěn.
Je řeči živlu těžko porozumět.
Zní nářek z vln? Či smích to rouhavý?
Však oči zavru-li, já náhle slyším šumět
večerní naše doubravy.