Je bezvětří. Jen v korunách
cos táhle šumí jako v snách
a tichou písní věstí.
To jara stesk nám v duši sáh,
šept rozkvetlého štěstí.
Do modra nebes vrchol ční,
a políbení sluneční,
jež kane na ratolest,
tá v rose slz. Nám v jasu sní,
nám v lásce dřímá bolest.
Nás bílou vůní vábí den,
a čím náš život zatížen,
je jenom květů tíha,
však sladký smutek vssál se v kmen,
žal pod kořeny číhá.
Jsme děti štěstí. V korunách
však šelest, ševelící v snách,
smrt pod květy nám věstí.
To blaha stesk nám k srdci sáh,
to zabolelo štěstí.