Zde je ta cesta odplynulých let,
jež stejná zůstala, kde vše se mění,
zde je ten signál hor, jenž muže ved
z jinošských zákrutů vstříc oproštění.
Přeslechla léta, mládím zmámená,
co tryskalo tak zhluboka, tak zblízka;
teď hloub i výška tůň je beze dna,
z níž moudrost, posud nepoznaná, tryská.
Světla i zášti znalejší než kdys,
milenče výšin, piruet a skoků,
dnes, moje srdce, vzlétat mělo bys –
lehčí o dvacet roků!