Mne hocha neuspával mořský sen,
mne zádumčivce nemámil taj stepi;
kde jsem se zrodil, kouř táh z továren
a na míle šly užitečné řepy.
Však ostrov byl tam, poblíž hučel jez,
já netušil, co vábilo mne k Labi;
tu jeho píseň slyším ještě dnes,
té řeky šplounání mne nejvíc vábí.
A s vršku výhled otvíral se tam,
byť po rovině nudně rovinaté.
Jak s korábu já pohled shůry mám,
a do daleka zírat je mi svaté.