Barvy v oči bolí, slzy v duši žhnou,
poledne prý v okna svítí, ale já jdu rudou tmou,
přitisknuty ruce v rozpálené čelo,
aby hrůzou otrávené srdce moje neumřelo.
Druhý zrak mne děsí, v bílé poledne
jako za tmy v šíj se zatne, sotva oko prohlédne,
stojím nad zahradou nad mrtvou jak stepí,
budu plakat při západu, do barev se dívat slepý.