Děl, psanec ráje: „Dals, tys vzal mi syna,
Ty, jehož jméno je nám nejmenné.
Však požehnání mého Hospodina
mi zůstaň do příštího semene.
Dals hocha v náhradu, i slib zaň přijmi:
Mou cestou půjde. Jméno jeho Seth.“
Zapomněl, kmet, že mezi nejbližšími
k nepřekročení propadá se svět.
Mně jestli dědic, jestli bude Seth mi,
snad, z bezdna vyvřev, rozhodí nás proud.
Nejprudší peřej – mezi rodiči a dětmi –,
tu lze jen písní překlenout.