Tvář tvrdé skály zírá ze závoje,
a vodopád jí pláče pod skrání.
Jdou pohřby soutěskou, a věnec chvoje
zve živé k modlitbám a k pokání.
Zní hoře vdov i nevěst naříkání
a matek pláč, zvuk hlubší nad obé.
Zní nářek hor a potoků a strání.
Jen skála mlčí dál... Tvář Niobé.