Přikloň ucho k temnu, k dlani,
k listům, k hlíně blíž a níž.
Nezní to jak táhlé vání?
Moře šumět neslyšíš?
Vším, co v tichou béřeš ruku,
vším, co přiblížil jsi rtům,
duje příval cizích zvuků,
jako v mušli hučí šum.
Všechny věci země této,
k nimž tvůj sluch se zbožně klad,
dí, že srdce jejich vkleto
v podmořský kdys bylo sad.
Dávno vlny opadaly,
jinam provalil se proud,
ty však z dávných dob, ty v dáli
příboj věčna slyšíš dout.