Vším, co jsme ztratili, nechť bohatnem
my, včera štěstím plaše objímáni.
Dnes, kdy se loučíme, kéž v udatném
nám srdci dozrá vděčnost odříkání;
dnes němé něhy pozdrav poslední
jak sladkost ssajem z příliš pozdních plodů.
Když z milovaných úst nám „s bohem“ zní,
my oddaně chcem žehnat při rozchodu.
Co ztratili jsme, buď nám vítězstvím.
V sen proměníme duše zašlých druhů
a z hoře vzpomínek, kde troud a dým,
vstříc věčnosti své zbásníme si duhu.
By to, co bylo, s námi mohlo žít,
my všemu nejdražšímu s bohem dáme
a smíme lidskou nesmrtelnost mít
i z rozchodu, jenž naše srdce láme.