Erote, miláčku, na křídlech motýlích
se vznesem pod slunce, pít radost etheru,
pojď, krokem bělostným vtančíme do světa,
pod zlatým jasanem zlíbám ti skráň.
Erote, miláčku, za dne mě provázíš,
já v nocích modravých se skláním nad tebou,
v kraj snů a k rozkoší tě proudu povedu
i v sluj, kde podzemských kladiv zní hrom:
kamkoli toužíš – – Jen do země bolesti,
kde smrt a šílenství jak sester vládne dvé,
do země bolesti, kde pláče beze slz
Niobe shroucená nad tělem bez duše,
do země bolesti tě s sebou nevezmu.