Tři ženy se na vlnách houpaly.
Paprsky nachem je koupaly.
Dí první: „Zlatý mám prstýnek.
Chcete ho? Chyťte! Mně se smek.“
Hodila. Druhá chytala:
„Já se s ním také líbala.
Co bylo tenkrát, není již.
Ty zlatovlasá, teď ty o něm sníš.“
Znovu se vzduchem to zablesklo,
a kroužek zazvonil o veslo.
Než bílá se ruka sevřela,
voda se nad ním zavřela. –
Padaly do stříbra jezera
krvavé polibky večera.
Tři ženy na člunu seděly.
Vzpomínaly. A mlčely.
Vlas hnědý radostně větrem vál,
té černé šotek v oku hrál,
a loďka prudce se zahoupala,
když třetí se hořce rozplakala.