Jak strmě stoupal svah, když osud nás ved k ženám,
kol nichž se stříbrně pás jitřní mlhy chvěl!
Však nejstrmější z cest je ta, kdy zdálo se nám,
že ohněm opásán se zvedl archanděl,
že vyzývá nás v boj, by požehnal či sžehl,
že heslem voláme, jež vložil do nás bůh.
Jsou nejstrmější z cest, kde živý plamen šlehl,
a nejdražší jsou ty, jež poznamenal duch.
Mne osud miloval. Déšť vůní v cestu střásá,
sen v tělo proměnil a jiskru v milenku.
Jenž zmámil jsi nás vším, co vášeň, třpyt a krása,
smrt za stín věčna přej, za velkou myšlenku!