Před mým oknem černí ptáci,
oblétáte, krákoráte,
perutěmi zamáváte,
tak – a ještě jedenkráte,
tmaví ptáci, lhaví zrádci,
jimiž do duše se vrací
vše, co v obraznosti vzňaté
povzlétlo a zpět se kácí,
vše, co z touhy rozevláté
sraženo se zapotácí,
vše, co dusí, vše, co mate,
vše, co na svědomí máte;
zrádci snů mých, dnů a prací,
černí ptáci, černí ptáci...