Nám rozchod zduchověl. V mhách rozeštkal se den,
přes ostré hrany hor je závoj zavěšen,
vše v dál se rozchází, mrak mraku v pozdrav kyne,
je pozdní hodina, je podzim – Všechno mine.
Nic vůkol nezbylo, než vzduchoprázdný čas.
My, rozhozeni v něm, zda setkáme se zas?
V tvář nezří druhu druh, leč v myšlenkách si čteme,
že setkáme se zas... a že se rozejdeme.