Bědné století válek! Prsty hrabivců slepých!
Soumračně chraplavý hlas, jímž prolamuje se ráno!
A prostřed zmírání věku my nervy a mozek, my přepych,
naslouchat najatí kdys, jak tlení je kadencováno!
Do rziva sžehnuta pole. Bez jezdců koně se pasou.
Rozbřesku studená křídla třesou se po nebi slepém.
Bitva se přehnala; dýšem? Zde ležíme, posedlí krásou,
krve své odplývající rytmickým zmámeni tepem.