Opřena vpravo horskou chaloupkou
a o hrot skal se dvojí duha klene.
Uprostřed visí, strmě nad hloubkou,
ohnivé srdce, mečem probodené.
Zhasíná barev sladce vlhký klam
jak déšť, jenž zvolna vzhůru k modru teče.
Též srdce k zlatým přissáto je mhám.
Dál, vbodnut v nebe, trčí jílec meče.
Zní s výšin hlas: „Já přines meč, ne mír.
Kdo vyvolen je?“ Ticho po otázce.
Vtom z chyše v horách vyšel bohatýr
a v pěst mu sjede meč, jenž koupán v lásce.