Divotvorný večer když svou dlaní
hebce přejede mi přes čelo
a když stín se fialově sklání
před okem, jež v světle trpělo,
tehdy svatá večernice plane
pochodní, jež vyvede mne z hrůz;
prší s větví sníh, a srdce štvané
usedá jak ptáče na haluz.
Berlu zvedá večer divotvorce,
křeč i hoře v duši usíná,
a v mé krvi šumí to tak horce,
že kdos v dáli na mne vzpomíná.