Jsme každý sám a sám,
já, řeka, zem a strom,
já láskou přetékám
a neproniknu k vám,
jsem jenom hluchý tón.
Co je to? Co se tlačí
v mou hruď a zpod mých řas?
Co povelelo spáči?
Sním? Vzlétl jsem? Či pláči?
Já všechny pojal vás,
mnou za vás všechny němě
hlas cizí promlouvá;
já rozplynul se; ve mně
je nebe, noc a země
a já už nejsem já.
Mnou roste strom stem ramen,
mnou přelévá se vzduch,
jsem pták a proud a kámen,
jsem zmaten, zmnožen, zmámen
a sám a sám, jak bůh.