Nemohu spát a sladký
po vodách třese se chlad.
Čím, až přijedu zpátky,
budu se radovat?
Studené moře se tříští
pod lunou na skalinách.
Nechce znát okamžik příští,
čím předešlý rozstřik se v prach.
K příboji dráha se sklání,
na západ obzor se stře.
Rozváta budou má přání
přes hrob a přes moře.
Jak bychom pluli; a nebe
svítí nám za maják;
větrem, jenž severně zebe,
fičí můj půlnoční vlak.
Má v duši být mír. Jsou svátky.
Je příliš sladký ten svět.
Kam, až přijedu zpátky,
mám sobě ujíždět?