Lze život ještě žít,
kde umírat se žádá?
Pojď v roztřesený třpyt,
když měsíc na sníh padá,
pojď, neslyšný kde srp
svou mrtvou žatvu kosí
a se smutečních vrb
mží zář jak výdech rosy.
Hle, vlak, jenž jede kol,
a měsíční to mléčno
i mlčící tvůj bol –
to vše je neskutečno,
a labuť červenců
a růže u jezera,
stín mrtvých milenců
i zpěv, jenž zpíval včera –
to žije z věcí všech,
to procitá té chvíle,
kdy země stají dech,
kdy všechny děti milé
si k prsům tiskne svým
a v dětský zrak se dívá,
kdy bůh i život zdřim’
a jenom smrt je živa.