Šenk život, ať mi dobra přál či zla,
měřil, že věru nemusil se stydět.
A přece na rtu chuť mi zbyla mdlá:
já nedoved jsem nenávidět.
Byť nedočkavý – nikdy nevděčník! –,
já pěl, čím dařili mne, muž či žena.
I těm, kdo vařili mi jed, můj dík!
Teď zhrdat znám. Teď číš má kořeněna.