Dívala jsi se do jižní noci
pod naším ledovým zeměpásem?
Nemodlil jsem se k bohu otci
zjasněně bezbožným svým hlasem?
Cítilas, jak se vzhůru padá?
Dýchalas květ, jenž ze smrti pučí?
Vidělas, jak si všechno padá,
propast a výšky, věrnost, zrada,
příchod i rozchod do náručí?
Víš, že jsou věci pouhým stínem?
že noc všech stínů rozdíl stírá?
Víš, až my do ní jednou vplynem,
že smíme v světapáse jiném
žít zemské božství všehomíra?
Víš, že se nikdy neumírá?