Vy křídla! Poslové! Vy světlé hlasy ech!
Vy stíny motýlí, jichž roj se na mne slétá!
Vy slova neznámá mých příštích bratří všech!
My nejsme z tohoto světa.
Hle, země usíná. A my-li půjdem spát,
zas k jitru procitnem, v den vyšší vykoupeni.
Kde, smrti, osten tvůj? Náš triumf a náš pád
z tohoto světa není.
Vy echa dávných dnů, vy sladká mámení,
jež prochvíváte mnou, vy křídla! písně! bratří!
My věříme, že nám, kdo žijem v plameni,
království ducha patří.