Ten štíhlý, bílý prst se náhle zdvih’.
A každý z nás – z nás, jeho žáků – ztich’.
„Tož chvilku. Nutno bdít. Já odcházím.“
A přešly dni. A noci šly. A zdřim’.
Šel, záhadný, jenž světlý v čele šel.
On, rozjasňovatel. Náš učitel.
Je vůkol temno. Velký oheň zhas’.
Je v nitru jas. To hoříš, otče, v nás.
Šel v boží klid, kam veleno mu jít.
A bílý, štíhlý prst nám káže: bdít!