Jak mám tě, duše, rád,
snad netušíme sami,
však ví to vodopád
a vědí alpské klammy.
Jak voda, chová svět
rozkaz i rozkoš plakat,
jak vlna dovádět,
bouřiti tempem staccat,
plát duhou opálu,
zeleným jasem svítit,
bít čelem o skálu
a se skály se řítit,
nastokrát v před se drát
těsnými roklinami.
– Jak tě mám, duše, rád,
snad netušíme sami.