Klobouček v dešti a bílý šat;
pod mraky chce se mi tancovat.
Dlouho jsem byla ticha jak pěna,
trápí mne píseň nedopěná.
Nese mne vítr a lehounká krev.
Zrcátko, pověz a pravdu zjev:
Sotva se půdy dotkne mé tělo.
Proč by se do větru nerozletělo?
Láká mne motýlí rej a šum.
Usednu na rty milencům.
Zakroužím oknem. Kdo by mne chyt’?
Zavířím pod cizí lampy svit.
Hlídej mne. Chytej mne. Nejsem tvá.
Ničí já nejsem, jsem nevěrná.
Kdo by mne svíral objetím,
vznesu se, vzlétnu, odletím.
Kdo by mne mocí zdržet chtěl,
s křídel mi setře prach a pel.
Kdo za mnou pohlédne zlehýnka,
zbude mu vířivá vzpomínka.