Učím se dýchat a skromně
vidím, co vídal jsem dřív.
V proudech řine se po mně
světlo, ten tekoucí div.
Po břehu rozkvetlém chodím,
blízko tuše svůj splav.
Plynoucím lístkům a lodím
zas kynu na pozdrav.
Životem zelená niva
mi stále buď svatá jak teď!
A nyní, ty louko má živá,
vzhůru mě k velkosti veď!