Žít, jako by to poslední byl rok!
Hned pod okny je hřbitov zasněžený;
vždy sám se vracím, ale v náruč slok
tím žhavěj svírám slunce, modř i ženy.
V den, od stolu až budu odvolán,
číš rozkoše tam zbude, nedopita,
a bílý list, kde pouze nadpis psán
je o cestě i práci... Nedosyta.
Snít ve verších až po nejzazší dech
a za bdění se hroužit v pilování!
Kdož uctít mne kdy chcete po mých dnech,
mnou ctěte svět, svět k nedomilování!