A to je jih. Zdi oslňují bílé,
kde z oleandrů sklenula se báň,
ční nad modrem a zvoní campanile
a před ním žebrák nastavuje dlaň;
hřbet mezků naložen je otýpkami,
a po čem šlapou, nedbá z tvrze lid;
kde krámky jsou, tam bohů byly chrámy,
hrob milujících zvědavcům je skryt,
cos o Římu dí písmo polosmyté,
zvou cypřiše jak v dozpívanou báj.
Dnes kdyby z vln se vznesla Afrodite,
má kněžno, řek bych, zdrávas! Znám ten kraj,
kde svítí noc, kde dýchá sen i za dne,
kde pěje mramor v souzvuku svých lyr.
Zde strohá sloka jasní se a sládne.
A to je jih. Mé poledne, můj mír.