Jsem tvůrčí zrcadlo, jež v krystal svého lomu
hmot chaos přijímá, by věcem vdechlo tvar?
jsem ten, jenž duši hor, svých ostrovů a stromů
dá vznik a trvání, stín, soumrak, půlnoc, zmar?
Jsem pouze větrů hrou a tanci vln, jenž loudí
mou mladou bytost v hloub, se celý odevzdám.
Ó věčno plynoucí – ó modro, které proudí – –!
Jsem okamžik. Jsem nic. A v duši kosmos mám.