Co listí padá k osiřelé zemi,
tolik vás, bratří, někde pomřelo,
z tolika prsou skřek se vydral němý
a tolik úst se s kletbou zavřelo.
Ke vdoví zemi listí padá sváté
a v rozbolená prsa padá pláč
nad vámi, bratří, kteří umíráte
tam někde v dálce – za koho? a zač?
Výsměšný vítr suchým listím svistí.
K těm, pro které váš mladý život zhas,
my dusíme se němou nenávistí.
A láskou k těm, kdož postříleli vás.