Já stiskl hruď. Neb mrtvých pochyb můra,
z tmy vyplašena, sedla na srdce.
Tu tvého hlasu perlící se šňůra
se rozkutálela mi po ruce.
Rte sladkých slov, můj smíre, slibe, smíšku,
sne bez mámení, touho nevinná,
jež zpěvně šla jsi za mnou v sráz i výšku,
ty, slávou slunce zpita bez vína!
Já hlas mám rád, jenž můru v tmu zas plaší,
smích miluji, když sad v mém srdci zpust,
však motýl věčna se mi na dlaň snáší,
když světlespící úsměv zřím tvých úst.