Zmámen spěchem, vpřed se dívám,
vpřed se řítím o překot,
každým dechem uhořívám,
v běložhoucím žáru knot.
Pobožně, než obě zhasnou,
tělo-svíce, duše-dech,
touto zemí veď mě krásnou
k světlu zrak a k smrti spěch.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.