Své staré verše čet jsem zas
a zvonil zvon a večer has,
a teď, kdy zvolna den se dní,
mně v nitru zní jen klekání,
i naslouchám a v sluchu mám
ten táhlý zvuk, bim bam, bim bam,
a vím, až vůkol stín se stmí,
bdít bude dál zlé svědomí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.