Nesu ti luční kytku
přesliček, orsejí,
nedýší kouzlem skřítků,
víly z nich nepějí;
to čapí nůsek zve se,
to rozrazil se zve,
a ruka, jež je nese,
má prsty citlivé;
z nich každý, že co roste,
posvátně roste, ví,
a v tom, co zcela prosté,
je nejvíc tajemství.