Zda budeš vzpomínat, jak cizokrajný list
se v nocích rýsoval na naší okenici?
zda rozpomenu se, jak nedotčeně čist
se blankyt probouzel a celoval tě spící?
Pojď ještě podvečer se projít na zahradu,
kde světlo zeleni spí v šeru hlubokém
a větve topolů kde v neproniklou řadu
se hustě srážejí, jak hučí scirokkem.
Zda budem vzpomínat, jak medem voněl strom,
byl všecek bělostný a bzučely v něm včely?
Je tolik našeho zde v cizím světě tom,
a znovu na sebe též my se rozpomněli.