Pojď poklonit se ještě jedenkrát,
kde lípy voní!
Co mrtvo, mám zas jinak nějak rád
než loni.
Háj břízek rozhlédnuv se po kraji
svůj ševel chýlí,
kde plno jmen, a všechna říkají:
My byli.
Zde anděl k děcku na kámen si klek,
sám chorých rysů,
zde u zídky trs bílých macešek
je bez nápisu.
Jde hrobník s vodou. Kanou do duše
nám zvuky dávno známé;
pojď, vždyť je smrtí zaléváno vše,
co v srdci máme.