Šli, druh a družka, teple hovoříce,
v peň stromu vryli mladá jména svá,
a z nitra kmene vonná pryskyřice
svou prudkou krví ránu zalévá.
Šli, Zmar a Krása, lesní cestou mojí,
mně v srdce psali znamení svých dvé,
a palčivost jich ran se nezahojí
než písněmi, jež tryskly z krve mé.