Vždy úctou milostnou lnu k mistrům Zvěstování.
V kříž dlaně složeny má panna naivní,
co zlatým prostorem se anděl nese k ní,
jenž – slib a vzkaz a šept – se na koleno sklání.
Čtouc ještě v modlitbách, přec oko požehnané
se klopí k podlaze a stáčí poslu vstříc;
čím déle hledí naň, tím zmateno je víc
a v studu děkovném se táže: „já, ó pane?“
Tam zrak, jenž božstvím jat, tam bílý stonek lidství –
Však zázrak strastnější zřím na obraze dnes:
Hle, panna, v lůžku sníc; jí k nohám anděl kles,
ne s květem lilie, leč s palmou mučednictví.