Já cizí, nepoznán, jsem v města vkročil ruch,
tak jako ze světa se vrací dobrodruh,
jenž sestár’ před časem a na nějž zapomněli.
Já v masku domů zřel, já hleděl na kostely,
kde dětskou řečí mou byl cizí slaven bůh.
A na mne bratří mí jak na vetřelce zřeli.
Ryk světel do zraku a hukot bolel v sluch,
a od čpících jak těl byl noční zvířen vzduch.
Tu z města vyšel jsem. Do srdce svého cely
jsem vkročit, pokorný, a zbožně jsem se celý
sám v sebe pohroužil a v žaltář snů i tuch.
A dvéře do světa se za mnou uzavřely.