Proč nejsem děcko čarovného háje,
proč není má ta krásná zahrada,
kde nad záhony hudba vůní hraje,
v les cypřišů když slunce zapadá?
Chci květem oranžů si vystlat lože
a kytaru ti v noční zanést člun,
či vodou být, s níž zasnoubí se dóže,
když první hvězdy padnou do lagun.
Co nechci vše... A lásky sen se ztrácí,
v stín zapomnění klesá zahrada.
Tys nepřišel. Náš červen vykrvácí,
a já jsem květ, jenž horkem uvadá.