Vlhnou louky a z polí
večerní vane chlad,
mha pluje po údolí,
tak ticho je, až bolí,
zde zastavil se chvat –
chvat krve a chvat citů,
mračen a měsíce let;
šedavě mlčky spí tu
hřbitůvek táboritů
v klíživé dřímotě let.
V klíživé dřímotě očí
beze sna zaspat svůj chvat!
Jak rok se za rokem ročí,
vždy bláznivěj křídla se točí –
Ach, cítit ten mlýn jednou stát!