Mít jeden bod, jenž nehnut v kosmu tkví –
a vůlí mou se klenba pohne hvězdná.
Ten bod jsem hledal v středu tajemství,
jež bez tvaru jest a jak moře bez dna;
ten bod jsem vkládal v boha, v nic a skon,
pak v srdce lidí: v dým a v mlhovinu.
Já pokynul, však světů milion
se nad mou hlavou smálo mému kynu.
Proud. Zdání. Kyv a vír. Jak vně, tak v nás.
Vše přechází. Vše kolísá. Vše teče.
Cos mněl svou věrou, vysmeká se zas.
A není snu, jenž zhojil by tě z křeče.