Ve vaší hře, můj Jaquesu, která sní,
ba mdlí, až usíná, vždy diskretní,
je dnešní tázavost, jak nervů břitva,
je zítřků hrot, jenž za živa nás pitvá;
z těch vašich skepsí, nuancí a chmur
my slyšíme: Res nostra agitur!
Váš neklid: „kéž!“ nám dí a touha: „vzlétni!“
Tak uhod jste nás hrou – – vy nediskretní!