Než si Atlantis pro tebe přijde,
než tě potopy pohltí tůň,
než se v polypy změní tví lidé,
ještě chvíli se, Evropo, sluň!
Ve zlatě koupej své trosky a sloupy,
soupeřská božstva, jež nevládnou nám,
své hroby a hry a svou lásku, jež loupí,
schodiště zbožných a svítící chrám,
sousoší mostů a v cypřiších vily,
šumění vody a kytici kors,
milenců pocel, jenž v polednách šílí,
třeštění vozků i něhu tors,
park, v nějž se utekli kletí a svatí,
mramornou lázeň i zrcadlo zrad;
starý ty světe, my s tebou jsme spiati,
starý ty hříchu, jak nemít tě rád!