Když nad rovem se vykopaným
pohřebních zvonů píseň chví, –
když obličejem milovaným
zaškube jiskra šílenství, –
já nepláči... však cítím temně:
cos, co je silnější než já,
to zmítá mnou, to pláče ve mně
a z prsou mých a z očí štká...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.